Linux pro začátečníky – Rady a triky 2

Linux

V předchozím díle jsme se zaměřili na výhody příkazové řádky – práce v terminálu. Dnešní díl nebude jiný, jen to vezmeme trošku jinak. Nikoho nebaví číst dlouhé články a proto jsem se rozhodl, že tento díl bude obsahovat více rád a triků, než díl předchozí za cenu kratšího popisu. V případě, že se budete chtít dozvědět o nějakém příkazu něco více, tak se můžete obratit na strejdu Google nebo na manuálovou stránku daného příkazu/funkce.

man příkaz – Zobrazení manuálové stránky pro daný příkaz. Takto lze zobrazovat manuály pro jednotlivé funkce/příkazy/balíčky, které máte ve svém Linuxu obsaženy. Manuály jsou opravdu podrobné a mnohdy obsahují mnoho stránek a popis jednotlivých přepínačů/parametrů.

příkaz – Spoustu příkazů a funkcí má integrován přepínač -h nebo ⚋help, který zobrazí základní nápovědu a možnosti, které lze nastavit.

přikaz > /tmp/vysledek.txt – Tento zobáček je velmi užitečná věc, protože veškerý standartní výstup z příkazu po levé straně uloží do souboru a pokud neexistuje, tak jej vytvoří. Takže v tomto případě výsledek (výstup) příkazu ping se nebude zobrazovat v terminálu, ale rovnou se uloží do souboru, který jsme si zadefinovali. Výhoda je, že s datama v souboru můžeme dále pracovat. Pokud použijeme zobáčky dva “>>“, tak se data do souboru připisují na jeho konec, tj. nedojde ke smazaní obsahu v případě použití jednoho zobáčku.

Zvýšení limitu velikosti historie – Minulý díl jsme si říkali, že se příkazy, které používáme v terminálu ukládají do historie, která pak slouží ke snadnému vyhledávání a znovupoužívání příkazů. Bohužel defaultně je nastaven limit vě většině případů na 500, což je velmi málo. Proto lze změnit v /etc/bash.bashrc souboru proměnnou “HISTSIZE=” na číslo podle vašeho gusta. Číslo udává počet zapamatovaných příkazů.

message of the day – Pokud se přihlásíme na terminál, tak se defaultně vypíše obsah souboru /etc/motd. Tento soubor můžeme libovolně editovat a přizpůsobit si tak zobrazovaný text. Například se může jednat o varování, že daný server je monitorován nebo zde uvést popis/účel daného serveru.

whatis – Skvělý pomocník, pokud chcete vědět popis nějakého příkazu, ale nechcete číst celou manuálovou stránku nebo hledat popis na internetu. Tuto funkci lze použít ve tvaru “whatis příkaz”, takže například whatis head vám zobrazí jednořádkový popis příkazu head.

virtwhat – Skvělý příkaz, který nám zjistí zda server na kterém tento příkaz spouštíme je virtuální stroj nebo fyzický (baremetal). Někdy se nám táto informace může hodit. Pokud nám příkaz nic nevrátí, tak to znamená, že se jedná o fyzický server. V opačném případě se nám vrátí typ gypervizora, například KVM, QEMU, VirtualBox,…

příkaz & – Pokud chceme nějaký příkaz/úlohu spustit na pozadí použijeme & na konci příkazu. To má minimálně dvě výhody. Příkaz nám neblokuje zbytečně terminál a zároveň se můžeme odhlásit z terminálu, aniž by byl proces zabit/ukončen. Samozřejmě táto metoda není vhodná pro příkazy, které očekávají nějakou interakci s uživatelem.

Jak se vám článek líbil? Napište do komentářů, zpětná vazba vždy potěší.

Linux pro začátečníky – Rady a triky 1

Rozhodl jsem se napsat tento článek a možná i další, abych pomohl začátečníkům, kteří chtějí a nebo možná už i pracují s Linuxem. Bude se jednat o rady, tipy a triky. Veřím, že některé z nich budete znát, některé vám příjdou zcela logické a přišli by jste na ně sami a možná se najde i pár rad a triků, které po přečtení mého článku začnete používat, za což budu rád 😉

PS: Tento Linuxový seriál nemá za cíl popisovat rozdíly mezi Windows a Linuxem nebo poskytovat profesionální rady pro konkrétní řešení.

Když jsem sám začínal s Linuxem, tak jsem hledal na internetu rady pro začátečníky, abych se v Linuxu lépe orientoval a dobře se mi v něm pracovalo. Linux již není to co byl v minulosti – aby jste mohli Linux využívat již nepotřebujete nutnou znalost příkazové řádky, ale stále taková znalost je výhodou, jelikož práce v příkazové řádce je mnohem efektivnější a rychlejší. Samozřejmě, že se najdou situace i takové, kdy je GUI (grafické rozhraní) lepší variantou, ale o tom tento článek není.
Začneme první radou, ve kterém si ukážeme názorně výhody CLI (příkazová řádka).

Pokud chceme vytvořit nějakou složitejší adresářovou struktůru, tím myslím složky a podsložky, tak v GUI bychom to dělali velmi složitě. CLI oproti tomu nabízi příkaz mkdir a parametr -p, takže ve výsledku bude příkaz vypadat následovně:

mkdir -p

Pojďme si těď vytvořit pár složek a podsložek.

mkdir -p Zaloha/{Fotky,Videa,Ostatni}/{2015,2014,2013,2012}

Díky tomuto příkazu vytvoříme složku Zaloha, ve ktere budou slozky Fotky, Videa a Ostatni a v každé z těchto složek budou složky s rokem 20122015. Takže 1 příkaz  vytvořil 16 složek! Zkuste tohle udělat v GUI a schválně jak dlouho Vám to potrvá 😉

Dalším velkým pomocníkem je příkaz history, ve kterém najdete příkazy psané do příkazové řádky (aktuálně přihlášeného uživatele). Výhoda je, že pokud jste v nedávné minulosti použili nějaký složitější příkaz a z nějakého důvodu si jej nevybavujete celý, tak jej zde najdete. Pomocníkem pro hledání v historii je klávesová zkratka ctrl +r. Po stisknutí této zkratky začněte psát část příkazu, který chcete hledat a nemusí se jednat o začátek, klidně můžete vyhledávat i podle konce příkazu. Jen je potřeba si uvědomit, že historie není nekonečná nebo se vyhledávaný příkaz může vyskytovat vícekrát. V takovém případě stiskněte ctrl+r znova, pro zobrazení dalšího výsledku.

A poslední trikem v tomto článku je použití !. Vykřičník se používá na mnoho místech v CLI a jednou z možností je jej využít ve spojení s historii příkazů.
Uvedu příklad. Použiji příkazy v tomto pořadí:

mkdir Testing - vytvoření složky
chmod 0777 * - na vše v aktualním adresáři změnit práva na 777
vi config.conf - vytvoření a následná editace souboru

Nyní chci znova použít příkaz na změnu práv chmod 0777 *, ale nechci jej znova psát. Jak to udělám? Jednoduše!
!ch – to je vše! Tímto se provede poslední zadaný příkaz, který začíná na “ch, takže v našem případě to je chmod 0777 *
S touto vychytávkou opravdu opatrně, jelikož pokud si nejste jisti co jste v poslední době zadávali do CLI, tak můžete spustit nežádoucí příkaz, který udělá něco jiného, než zrovna potřebujete 🙂

Jak se vám článek líbil? Napište do komentářů, zpětná vazba vždy potěší.