Vzpomínky Glooming (17.část)

Přilétla trochu blíž až se Glooming téměř dotýkala.
Z jejího těla sálala prapodivná síla, která pulsovala okolo
a prostoupila i Glooming tělem.
<Věděla jsem, že jsi tady, cítila jsem Tvoji přítomnost už mnoho mil
od Undercity. Konečně Tě tedy potkávám, Glooming.>
Slova jí zazněla v hlavě, v srdci, ba přímo v duši. Zná její jméno!
Došlo jí až po chvilce, když stála celá zkoprnělá před Sylvanas.
Usmála se na Glooming tak mile, že ucítila teplo v celém svém těle.
Pak pomalu pozvedla ruku k její hlavě a Glooming zavřela oči.
Přiložila ji svou ledovou a přitom hřející dlaň na čelo.

Glooming vyskočila z křesla a běžela ke svému otci,
který se houpal v síti na zahradě. Byl nádherný den, slunce svítilo
na jasné obloze, ptáčci zpívali, květiny voněly. Doběhla k němu
a celá šťastná skočila do jeho náruče až se oba zakymáceli a spadli
smíchy na zem. Chvilku spolu dováděli. Nakonec ji otec zdvihl
a odnesl zpět do krásného dřevěného domku. Maminka stála u plotny
a z hrnce se kouřilo. Sladká vůně zalévala celou kuchyňku.
Otec ji posadil do židle a pohladil maminku po velikém bříšku.

Náhle seděla Glooming na louce a o paži se jí opíral mladý koloušek.
Byl vyčerpaný a zakrvácený. Zadní nožku měl zlomenou
a kost mu trčela z ošklivé rány. Držela jej na své hrudi a snažila se
ho uklidnit broukáním ukolébavky, kterou jí a sestře zpívala maminka
na dobrou noc. Koloušek byl horký. Kdyby mu tak mohla pomoci…
Přála si v duchu a hladila kolouška po boku. A v tom se to stalo,
žlutý plamen obalil její dlaň a ona nevěřícně sledovala jak ji přikládá
na otevřenou ránu, která se okamžitě začala hojit.

Políbil ji a jeho polibek byl tak sladký. Zastrčila si své lokny za uši
a políbila jej na čelo. Hladil ji po tváři a Glooming cítila jak se v jeho
očích topí. Položila se mu do náruče a přitáhla si jeho ústa ke svým.
Po těle cítila šimravé vzrušení. Jeho ruce brouzdali po jejím těle.
Když se dlaní dotkl její nahé kůže, jemně sebou cukla a usmála se.
Jeho opětovný úsměv jí dodával sílu.

glooming kiss

Byl krásný den. Už od rána se cítila báječně, tak jak ještě nikdy
v životě. Netrpělivě se prohlížela v zrcadle a její sněhobílé šaty
se krásně třpytily ve slunečním světle procházejícím do místnosti
oknem. Dnes, dnes byl ten šťastný den, o kterém již dlouho snila.
Konečně Darkblood požádal jejího otce o její ruku.
Bylo to jak ve snu, když k ní přiběhla maminka v slzách
a líčila jí co se právě stalo.

Darkblood!!!

Vzpomínky Glooming (16.část)

Obrovské monstrum, čítající tři paže a v každé držíc zbraň o velikosti
jejího stehna se na Glooming usmálo a ona málem padla úlekem
na kolena. Pokusila se také o úsměv, ale sešité břicho příšery,
ze kterého vytékala střeva, ji ke smíchu nepovzbuzovalo.
Rychle vešla do výtahu a sjela do podzemí. Opět naprosto stejná
obluda. Tentokráte ji nenechala jen tak projít a dala se s Glooming
do řeči. Ta začínala překonávat strach a pochopila, že jde o stráže,
které jsou zde speciálně vytvořené. Ohromující nebyla jenom jejich
síla, ale i vědomosti, neboť věděly o pevnosti naprosto všechno
a měly přehled i o tom kde se kdo právě nachází.
Glooming se vyptala na osobu, kterou hledala a po vysvětlení
cesty se vydala dál. Když vstoupila z chodby od výtahu, musela
otevřít ústa údivem. Všude kolem se to hemžilo nemrtvými jako
byla ona sama. Spatřila i zelené dobrodruhy, obrovské krávy
a vysoké postavy se světlemodrou kůží. Nacházela se na jakési
rampě, na které byly obchody a pokračovaly do nižšího patra.
Fascinovaně pozorovala ruch tohoto místa. Postavičky, které běhaly
podzemím jakoby se tu narodily. Kolem Glooming to právě žilo.
Téměř posvátně vykročila po schodech do centra, které bylo zároveň
bankou a pokračovala níž. Minula žebráka, který se snažil živit
prodejem cvičených švábů. Prošla tunelem a sledovala potulné
obchodníky a jejich vozy plné zboží. Obchodníci dokázali bleskově
smlouvat, prodávat i nakupovat. Lákalo ji jejich zboží, ale neměla
moc peněz. Jen něco málo co našla u stařeny doma. Snažila se proto
kráčet dle rad stráže a podivovala se nad tím kolik takové podzemí
dokáže pojmout postav. Všude bylo živo, stále ji někdo míjel,
občas někdo kývl na pozdrav, ale většinou si každý hleděl svého.
Potkala mnoho mistrů různorodých profesí.
Za nedlouho našla správný tunel k osobě, kterou hledala. Řeku
plnou kyseliny a slizu překonala pomocí malého spojovacího mostu.
Šípy protkaný mladík tam lovil ryby neuvěřitelných tvarů a barev.
Skoro u cíle ji zaujal hlouček nemrtvých, soustředících se na střed
jejich kruhu. Náhle je zalila rudá záře a uvnitř se zhmotnilo monstrum.
Vybraní mladíci se do něho okamžitě pustili a rozsekali ho na několik
kusů. Scéna se opakovala ještě několikrát když Glooming její zvedající
se žaludek upozornil, že má jiný cíl. Velmi opatrně našlapovala
kolem stráže, která ji však naprosto ignorovala. Došla až
k bytosti, kterou toužila vidět. Jen pouhý pohled na ni vyvolal pocit
méněcennosti a zbytečnosti. Byla tak krásná. Vznášela se několik
centimetrů nad zemí a její oblačné vlasy se vznášely kolem ramen.
Pomalu se otočila a její přehluboké modré oči se setkaly
s pohledem Glooming.


monstrum

Vzpomínky Glooming (15.část)

Rozhlédla se po vesničce a ostatní jakoby uhýbali jejímu pohledu.
Začali se stahovat do svých chatrčí, několik krys s pískotem
zmizelo na blízkém hřbitově a když procházela bránou
tak oba strážní měli ruce na rukojetích svých mečů
a jejich postoj byl ostražitý. Glooming nestála o žádný
rozruch, přeci jen si toto místo za ty týdny oblíbila a tak
vyrazila na cestu bez jakéhokoliv rozloučení. Ještě dlouho
cítila v zádech pohledy ostatních. Přidala do kroku
a sychravé počasí ji zvedlo náladu. Undercity bylo ještě
daleko, přesto si jí ve tváři rozlil překrásný úsměv.
Cesta ubíhala a Glooming stále cvičila své schopnosti
na monstrech, které potkávala cestou. Od hnusných
pavouků přes obrovské netopýry až po démonské psy.
Zjistila, že mrtvá těla může jíst jen po lidech nebo
nemrtvých. Z démonských psů nebo netopýrů dlouho
zvracela. Plně propadla své temné síle a zkoušela na čím
dál více nebezpečnějších obludách svá maxima. Někdy
byla nucená prchnout, ale když zvítězila tak si vychutnávala
ten pocit, že porazila něco silnějšího.
Prošla pár vesnic na cestě k Undercity, místy za malé protislužby
přespávala a snažila se získat co nejvíce informací
o bylinkářství a alchymii. Byla překvapena, že skoro v každé
vesničce narážela na někoho kdo se v tom také šťoural, více
či méně úspěšně. Procvičila si některé své  schopnosti
na maximum a občas se jí podařilo naučit se
ještě něco nového. V některých vesničkách našla i učitele
jejího oboru, ale ti na ni vždy nepříjemně zírali a učili jen
za úplatu. Zjistila, že není dobré jim říkat o své temné stránce
a cvičila se u nich jen svaté magii. Svaté… jak vtipný název
pro magii, kterou užívá nemrtvý. Dlouho se tomu smála.
Několikrát kolem Glooming projeli nemrtví jako ona
na nádherných koních, ale vždy když se ona pokusila
k nějakému ve vesnici přiblížit tak jen varovně zaržál
a podkoní ji vyháněl.
Začala přijímat přátelská utkání s pár poutníkama
a cvičila na nich své dovednosti. Nikdy nevytáhla své eso
z rukávu i když měla sto chutí dorazit když soupeř dal
znamení, že je poražen. Začala měnit svou taktiku stát
na místě a prostě to udržet, kterou dříve používala
proti monstrům. Ukázalo se, že pokud se nejedná
o tupého zvířecího protivníka, je mnohem těžší jej
udržet v dosahu kouzla. Také pokud jí zmizel
na chvilku z očí, její kouzla ztrácela svou účinnost.
Začala se tedy více hýbat a soustředila se na to,
aby některá kouzla dokázala vrhnout v pohybu.
Když se dostala k cíli, zůstala jen ohromeně zírat.
Z teplé mlhy jejíž slizká chuť se jí válela na jazyku,
vystoupily mohutné hradby. Obrovská pevnost jejíž
velikost snad nebrala konce, vyrážela dech svou
majestátností. S pokorou vyšla po dláždění směrem
do hradu a opatrně se rozhlížela kolem sebe.
Když vcházela dovnitř, přecházejíc most, pod kterým
musela téct čistá kyselina, zatajila dech…


gloom

Vzpomínky Glooming (14.část)

Probrala se v křesle a skrz napuchlá víčka viděla stařenu
jak se na ní směje. Škubla sebou jak se na ni chtěla vrhnout,
ale uvědomila si, že to stejně nemá cenu.
“Co po mně chceš!” zařvala Glooming plná vzteku a bezmoci.
Praskl jí přitom nateklý spodní ret a po bradě začal téct
slabý pramínek krve.
“Jen tě chci učit, mé dítě. Je důležité, abys v sobě zapudila
vše lidské a konečně se stala tím čím doopravdy jsi.”
Stařena pokývala hlavou, nalila čaj a dodala:
“A udělej něco s tím svým obličejem, kdo se má na to dívat.”
Načež se pohodlně usadila a dál ji sledovala.
Glooming si mávla rukou před obličejem a žlutý teplý plamen
vykonal své. V tom si všimla své černé ruky. Vrhla na stařenu
pohled, který vyjadřoval vše co si o ní momentálně myslela.
Ta jí jen podala šálek čaje a zabodla do ní výhružně své oči.
“Opatrně holčičko, opatrně. To sis způsobila sama. Dokud
nedokážeš ovládat podstatu černé magie tak vždy uškodí
i tobě a nikdo jiný kromě tebe tě nedokáže vyléčit.”
Glooming se soustředila na svou paži a teplo vykonávalo
svou práci, ale tentokrát to nebylo příjemné. Bylo to bolestivé.
Zkřivila ústa a stiskla zuby, aby nemusela před stařenou
vykřiknout.
“Vidíš? Takhle to bude vždycky, ale mám pro tebe dobrou zprávu.
Vypij tento rituální čaj a já ti dám svou poslední lekci. Tou je
ovládnutí černé magie.” prohodila jakoby mimochodem stařena
a mrkla.
Její slova Glooming zaujala, ale stejně než se napila, přičichla k čaji.
“Kdybych tě chtěla zabít, udělala bych to už dávno, má milá.”
řekla stařena, předklonila se a z jejích bezzubých úst vyšel
temný obláček.
“Pij až do dna, protože tam je ukrytá pravda o každém z nás.”
Glooming si naklonila šálek ke rtům a vnímala jak silnou vůni
tak i výraznou chuť. Celé tělo ji zalilo překrásné teplo. Ani si
nevšimla, že malý obláček mezitím prozářil i její oblečení
a v místech kde ji kdysi bušilo srdce se rozprostřel a vsákl se
do kůže. Zanechal po sobě jemně růžovou kůži, která se ovšem
hned zbarvila na posmrtnou bleď. Hlava se jí točila a když
ucítila ledové dlaně stařeny na své tváři, ucukla. Nebo alespoň
chtěla. Nebyla však schopna jakéhokoliv pohybu.
Stařena upřela svůj smaragdový zrak do jejích očí, které se
naplnily jasně zeleným světlem a zvedla jí pomocí neznámé
síly do vzduchu. Zelené světlo obalilo Glooming celé tělo
a ona sama viděla jak jí na rukou pulsuje.
Nevěděla jak dlouho to trvalo, ale když se probrala sedíc v křesle,
byla opět noc. Rychle se postavila a rozhlédla po místnosti.
Stařena ležela na zemi za svým křeslem a na krku měla
vypálený černý obtisk ruky. Glooming přiložila na otisk
svou dlaň a pousmála se.
Když později vyšla z chatky, byla někdo jiný. Někdo nový.
Někdo silnější. Někdo, kdo právě všechno pochopil.


Gloom

Vzpomínky Glooming (13.část)

Rychle se rozhlédla po chatce jestli něco nepřehlédla
a pak jí to najednou došlo. Stojí a nic ji nebolí!
S údivem pohlédla na své koleno, které nyní bylo
naprosto zdravé. Zkusmo jej promnula prsty.
Pevné jako vždy. Dokonce možná i pevnější než dříve.
Znovu jí otřásla temná síla až se zakymácela a rychle
se musela opřít o parapet, aby neupadla. Přiložila si
prsty na spánky a přemýšlela co to s ní dnes je.
Odmítavě zavrtěla hlavou a vyskočila oknem ven.
Spěchala za stařenou jako o život. Cítila z batůžku
bušící lidské srdce a nahánělo jí to hrůzu.
Co nejrychleji se chtěla toho nechutného pokladu
zbavit. Téměř probíhala branou městečka když jí tělem
opět zavibrovala ta zvláštní síla. Zakopla a zhroutila
se strážím do prachu k nohám. Jeden z nich ji rychle
zvedl na nohy jako pírko a jeho rudé oči rentgenovaly
Glooming vyděšený obličej. Než stačil cokoliv jiného
tak se mu omluvila a poděkovala za pomoc s ujištěním,
že zakopla díky své vlastní nešikovnosti. Dál pokračovala
pomaleji. Přemýšlela o tom všem co se v poslední hodince
přihodilo. A pak najednou to Glooming došlo!
Ještě v domě jí stařena dala posilující nápoj a ta vůně,
ta vůně jí připadala známá. Peacebloom? Kingsblood?
Jedna z těchto bylin určitě a obě mají halucinogenní účinky.
Jak se mohla nechat tak zaslepit? Stařena jí tím nápojem
zbavila všech jejích zábran a udělala z ní zrůdu.
S přívalem takového poznání se sesypala u zdi nejbližší
chatrče. Tak krutá, tak odporná, tak zvrhlá!
Schoulila se do klubíčka a třásla se vztekem i smutkem.
Stařena, ta stařena za to teď zaplatí. Nikdo jí nebude
využívat ke svým nechutným hrátkám.
Rozhořčeně se zvedla a směřovala rovnou k domu.
Vběhla do místnosti a když spatřila odpornou stařenu,
vrhla se s křikem na ni. Ta se ani nepohnula, jen ji pobaveně
svýma zelenýma očima sledovala. To Glooming rozlítilo
ještě víc. Ruku ji obalila ta zvláštní temná záře a ona ji
vší silou vmetla stařeně do tváře. Černý sliz se jí rozprskl
po obličeji a Glooming se vítězoslavně pousmála.
K jejímu překvapení stařena mávla rukou a odhodila jí
na stěnu až si prudkým nárazem vyrazila dech a padla
na kolena. Potom si jen lenivě otřela tvář, vstala z křesla
a došla k ní. Sebrala Glooming váček se srdcem, ušklíbla
se a vypadalo to, že jí působí radost pohled na zhroucenou
osůbku snažící se popadnout dech. Pak udělala krok zpět.
>> Někdy má milá <<
rozezněl se Glooming hlas přímo  v hlavě až jí začaly
bolestivě pulsovat spánky…
>> někdy je vhodnější použít sílu, než magii <<
Načež se usmála a tvrdě ji kopla do obličeje.


gloom

Vzpomínky Glooming (12.část)

Otřesená tím vším téměř zapomněla na šílenou bolest
v noze, která se ozvala i s nepatrným pohybem.
Glooming se snažila uklidnit, ale bolest jí už pulsovala
celým tělem. Zranění vypadalo děsivě. Koleno bylo
rozdrcené a holenní kost visela jen na šlachách.
Zmocňovala se jí panika. Cítila jak jí z těla něco
odchází. Neznámá síla, kterou nedokázala definovat.
Vyděšeně se rozhlédla kolem sebe a její vědomí samo
spustilo vzpomínkový záznam z právě dokončeného
masakru. Sledovala sebe samotnou jak se pouští
brutálně do souboje s muži. Lapala po dechu když
se spatřila jak trhá krční tepny a horká krev jí zalévá
ústa. Cítila tu chuť na jazyku.
Nedokázala se vyrovnat s tím, že byla schopna takové
zrůdnosti. Úplným vrcholem pak byla černá střela
mířená na posledního žijícího muže.
Roztřásla se a vzpomněla si na svůj úkol. První
myšlenkou bylo, že selhala. Oči se jí naplnily slzami.
Začala propadat zoufalství když si všimla, že muž
s ránou ve stehně a ještě ošklivější ránou na krku
sebou cuká v posledních smrtelných křečích.
Neváhala. Nehledíc na bolest, při které stiskla zuby tak
silně až ji vytékal pramínek krve koutkem úst,
se doplazila k muži a vytrhla mu svou dýku z rány.
Rychle vyslovila kouzelnou formuli, bodla dýku
doprostřed jeho hrudi a žlutý plamen obalil
mužské tělo. Cítila se zvrhle když se snažila
vyříznout muži srdce za plného vědomí a zároveň
ho léčila, aby jí nezemřel. Jeho tělo se zmítalo jak
v ohni. Krev jí stříkala do obličeje a Glooming
se přistihla, že se jí snaží pít, zatímco vyndavala
srdce, které svítilo jako slunce v pravé poledne.
Muž se přestal hýbat a jeho tlukoucí srdce držela
ve svých dlaních. Opatrně jej vložila do malého
váčku a olízla si prsty. Neznámá síla projela jejím
tělem a zastínila její soudnost.
Popadla dýku a prudkým řezem otevřela muži břišní
dutinu. Vyhřezly vnitřnosti. Hladově si je začala
cpát do úst a žvýkala jejich nepoddajnou podstatu.
Vrhla se na játra, která jí svou chutí příjemně
překvapila. Žaludek vyhodila a pustila se ještě
do plic. Když skončila byla celá od krve.
Úplně zapomněla na čas. Rychle schovala dýku
a vyskočila na nohy.

Gloom

Vzpomínky Glooming (11.část)

Muž zachroptěl a s rukou plnou vlastní krve se svalil na zem.
Glooming se otočila ke zbývajícím mužům a obě její ruce
pohltil žlutý plamen. Olízla si zakrvácená ústa a vykročila
k nim. Jeden se stačil vzpamatovat a tvrdým kopem
do hrudi ji odhodil na stěnu. Dýka vypadla Glooming
z ruky. Zvedla prázdnou ruku nad hlavu a druhou namířila
směrem k mužům. Celé její tělo zalila tenká žlutá záře.
Bojovnější z mužů popadl z police sekeru a prudce
se rozmáchl. Přimhouřila strachem oči, ale ostří sekery
se zastavilo pár milimetrů od jejího obličeje. Pohlédla
do jeho překvapené tváře a namířila tam co nejprudčeji
svou pěst. Odvrávoral dva kroky a srazil muže za sebou.
Glooming využila krátké dezorientace obou mužů
a sehnula se pro dýku. V tom samém okamžiku skočila
mezi ně a jednomu vrazila dýku až po rukojeť do stehna.
Zařval jako raněný lev a oběma rukama si stiskl ránu.
Na to čekala a rychle se mu zakousla do krku.
Cítila jak k ní proudí jeho síla a celé tělo se mu chvělo.
Obrovská síla odrazila Glooming stranou. Záře kolem
ní slábla až zmizela úplně. Nechápavě se podívala
na posledního z mužů a divila se jak na něho mohla
zapomenout. Třímal v rukou velikou palici a ušklíbl
se na ni. Mohutnou ranou ji rozdrtil koleno dříve
než stačila reagovat.
Nyní naplnil místnost její řev plný bolesti. Do očí
se jí nahrnuly slzy a na poslední chvíli stačila uhnout
ráně mířené na hlavu. Sesypaly se na ni kousky zdiva.
Přetočila se na bok a její tělo zalila další vlna bolestivých
křečí. Muž se nad ní rozkročil a zvedl palici k poslednímu
úderu. Třásla se bolestí, strachem a neznámým vzrušením,
které cítila už při odchodu od stařeny.
Ovládl ji vztek na sebe samou. Na bezmocnost s jakou
se tam plácá před nějakým člověkem. Náhle se zpomalil
svět kolem. Vše se událo strašně rychle, přesto si byla
Glooming jista, že kdyby v těch místech náhodou letěl
kolibřík, viděla by každé mávnutí jeho duhových křídel.
Její pravou paži zahalila černozelená záře, kterou
cítila i pod kůží. Mužova palice právě opisovala oblouk
od jeho zad k její hlavě když máchla bleskově pravicí
proti jeho hrudi. Z dlaně se jí oddělila černá koule
a rozprskla se o jeho tělo. Muž zasténal, palice
mu vypadla z rukou a on se začal zmítat v divokém
tanci bolesti. Černá krev stříkala na všechny
strany. Vypadalo to jako věčnost, přesto to byl jen
malý okamžik než padl mrtev k zemi s nechutně
zející ránou v hrudníku.

koule

Vzpomínky Glooming (10.část)

Popíjela černý čaj a chroupala sušenku. Byla sama se sebou spokojená.
Stařena ji učila trpělivě, její výuka byla zajímavá a chytlavá. První
lekce byly jednoduché. Nasbírat byliny pro starého muže, procvičení
svých schopností a snaha je plně ovládnout. Vědomě zesílila.
Dokázala již plynule přecházet mezi léčivým a útočným plamenem.
Problém však měla s oním “černým” kouzlem. Stařena jí nechtěla víc
říci. Prý to musí sama vylovit ze své nyní již shnilé podstaty. Ze svého
nejhlubšího nitra vzpomínek, hnusoty a vzteku. Je to však příliš
nebezpečné pro někoho tak mladého. Dokud nedokáže ovládat svůj
strach a vztek, mohla by ublížit sama sobě.
Pár dnů cvičení uteklo jako voda a Glooming si ve svých schopnostech
byla více než jistá. Naučila se míchat lektvary z určitých bylin
a příprava takových nápojů jí přišla naprosto fascinující. Studijní čas
plynul v poklidu když ji jedné noci probudila stařena se zvláštním
přáním. Chtěla přinést živé lidské srdce.
Glooming cítila jak ji po celém těle naskakuje husí kůže. Jako kdyby
objímala samotnou smrt. Nebyl ani čas, aby ze sebe setřásla tuto
zprávu. Rychle se obléct, sbalit pár nezbytných věcí a zasvěcena
do plánu vyrazit noční krajinou. Musela vše stihnout do slunce
východu. Spěchala.
Když dorazila na místo popsané stařenou jako území lidí, gnomů,
trpaslíků a nočních elfů, opatrně se přiblížila k osamocenému obydlí
na kraji lesa. Všichni zde byli nebezpeční. Zabíjeli společenství
Glooming bez zábran. Kdykoliv na ně narazili.
Přitiskla se ke dveřím a naslouchala hlasitému chrápání tří mužů.
Nesměla váhat. Vytáhla dýku a potěžkala ji v ruce.
Díky teplé noci bylo otevřené jedno okno, kterým potichu
proskočila dovnitř. Žádný z mužů se v posteli ani nepohnul,
ale pes, kterému málem přistála na zádech nejdříve zakňučel
strachy a vzápětí začal zuřivě štěkat. Nastal zmatek, kterého
dokázala Glooming využít ve svůj prospěch. Měla výhodu,
nebyla rozespalá. Nakopla psa vší silou až hlasitě zapraskala
zlámaná žebra a on přelétl na protější stranu světnice.
Než se první z mužů dokázal rozkoukat co se vlastně děje,
podřízla mu hrdlo a teplá krev potřísnila její obličej.

38c21a9132416659635cc70f1e9ad8fb

Vzpomínky Glooming (9.část)

Glooming se probrala sedíc v křesle. Chtěla vstát, ale ruce ani nohy
ji neposlouchaly. Z ničeho nic se objevila před ní stařena a nepříjemně
se na ni usmála. Přitáhla nějakou růžemi vonící směs v čajové konvici
a donutila ji spolknout několik doušků.
Glooming se začala cítit lépe a dokonce se ji vracel cit do končetin.
Postavila se, ale hlava se jí zatočila takovým způsobem, že prudce
dopadla zpět do křesla. Stařena seděla naproti. Potichu ji pozorovala
a pak si sáhla do záhybu svých šatů, které byly stejně vrásčité jako její
obličej. Vytáhla dlouhou tenkou dýku, bez varování se nahnula a bodla
Glooming do ruky tak silně až ostří dýky projelo skrz celou dlaň.
Neměla ani dost sil vykřiknout a tak jen ochromeně sledovala jak
stařena bez jakékoliv známky zaujetí vytahuje dýku, očišťuje ji o lem
svých šatů a strká zpět do jednoho ze záhybů.
Rukou ji pulsovala bolest a lepkavé teplo se rozlévalo po dlani.
Stařena se mezitím posadila a mlčky na ni upírala svůj pohled.
Glooming zvedla svou ruku před sebe a sledovala krev, která vytékala
z hluboké rány. V tu chvíli ruku obalil žlutý plamen a rána na dlani se
začala pomalu zacelovat. Zastavilo se krvácení, spojila se rozříznutá
kůže a nakonec zbyla jen malá jizvička na zakrvácené ruce.
Otřela ji do opěradla a opovržlivě se na stařenu podívala. Ta se
k jejímu úžasu usmívala a odhalila tak pár nahnilých zubů.
“Opravdu máš talent, ale vidím, že své vzácné schopnosti teprve
poznáváš,” řekla a v jejím hlase byl slyšet náznak naděje a pomoci.
“Mohu tě učit ovládat své schopnosti, naučit tě si je podmanit, zesílit
a dokonce poodhalit některé tobě ještě skryté. Na oplátku od tebe
budu potřebovat nějaké menší služby, jelikož jsem stará a tady
v Deathknel není moc těch co by byli ochotni pomoci.”
Stařena se Glooming zhluboka zahleděla do očí a její zelený pohled
ji téměř spaloval. Slyšela její hlas ve své hlavě a byl příjemný.
Odhaloval náznaky jejích schopností, zamlčenou minulost
a zamlženou budoucnost. Hlava ji začala třeštit, přestože se cítila
velmi dobře. Viděla sama sebe úplně někde jinde a věděla, že to
studené místo zná.

Vzpomněla si na Ga’nara. Na staršího bojovnějšího a dravějšího
bratra Durotana, který se sám chtěl stát náčelníkem. Vybavila si
i sílu té chvíle kdy Durotan odhodil sekeru a nabídl mu post s tím,
že ho bude muset chladnokrevně zabít. Ga’nar tehdy po chvilce
váhání odložil zbraň také a v pokleku vyhlásil svou loajalitu
Durotanovi. V bitvě u Thunder průsmyku plně uznal svého
hlavního vůdce a pro záchranu svého klanu a spojenců zemřel
hrdinskou smrtí. Vzpomínka se v mysli opět uzamkla.
Tělo Glooming se náhle začalo obalovat žlutou září. V jednu chvíli
spatřila na konečcích prstů černozelený plamínek. Překvapeně
sledovala to mihotání a postupně pociťovala jen nepoznané zlo
s pachem hniloby. Rychle máchla rukou od sebe a paprsek přeskočil
na květináč plný překrásných květů. Všechny květy okamžitě
povadly a uschlé se sesypaly na podlahu.
Stařena se ohlédla a spojení tak přerušila. Když se otočila zpět,
pronesla: “Nyní, nyní jsi připravená.”

Vzpomínky Glooming (8.část)

S květinami v náručí vběhla do chatrče a pán domu
se na ni široce usmál.
“Vidím, že jsem si pro květiny poslal tu pravou.”
Ukázal Glooming rukou ke stolu. Položila svůj náklad
a nejistě se otočila k muži, který k ní udělal dva rychlé
kroky s napřaženou pravicí.
“Jsem to ale nevychovanec, jmenuji se Alistar,
ale nikdo mi tu neřekne jinak než Herbe.”
Potřásla mu rukou a špitla své jméno. Obejmul ji kolem
ramen a vedl na verandu, která byla plná květin. Na zemi,
stěnách, na stropě prostě všude. Procházela mezi nimi
jako ve snu a Herb vyprávěl a vysvětloval.

0
Při loučení ji podal dva svitky, které doporučil ke studiu
a věnoval jí váček na rostliny. Glooming si jej s poděkováním
připnula k pasu a svitky schovala do roucha. Plná nových
poznatků vyšla zpět do ulic Deathknell. Přidal se k ní i pohunek
od Herba, který se najednou objevil. Glooming mu začala
vyprávět své poslední zážitky s kostlivci a docela se bavila jeho
vyděšeným obličejem při líčení soubojů. Stejně náhle jako se
pohunek objevil tak také zmizel. Glooming nečekala a stočila
své kroky k místní hospodě, ale nestihla tam ani dojít.

samson
Herbův společník vystoupil ze stínu, dle svého zvyku ji popadl
a rychlými skoky ji odnášel na opačnou stranu vsi.
Postavil ji na práh pěkně zdobeného domku, uctivě se uklonil
a omluvně vycouval ven. Glooming v rozpacích stála
ve dveřích když se z vnitřku ozval hluboký hlas, který ji zval
dál. Opatrně vešla a vyplašeně se rozhlížela kolem sebe.
Najednou se v křesle před ní zhmotnila postava.
“Samson mi pověděl o tvých zážitcích,” usmála se stařena
jejíž bílý vlas zakrýval skoro celou její postavu v křesle.
Předklonila se a upřela na Glooming smaragdové oči.
<<Nepřemýšlej jak se mnou mohl mluvit >>
Ozval se hlas Glooming přímo v hlavě. Vylekaně sebou
cukla a stařena se spokojeně usmála. Chvíli tiše pozorovala
jak tam stojí vyděšená, zmatená a nervózní.
“Pojď ke mě malinká a podej mi své ruce, uvidíme co se
s tebou dá dělat,” kývla na ní stařena.
Glooming poslušně udělala dva kroky, natáhla ruce
a při setkání dlaní jí tělem projela obrovská bolest.