Vzpomínky Glooming (13.část)

Rychle se rozhlédla po chatce jestli něco nepřehlédla
a pak jí to najednou došlo. Stojí a nic ji nebolí!
S údivem pohlédla na své koleno, které nyní bylo
naprosto zdravé. Zkusmo jej promnula prsty.
Pevné jako vždy. Dokonce možná i pevnější než dříve.
Znovu jí otřásla temná síla až se zakymácela a rychle
se musela opřít o parapet, aby neupadla. Přiložila si
prsty na spánky a přemýšlela co to s ní dnes je.
Odmítavě zavrtěla hlavou a vyskočila oknem ven.
Spěchala za stařenou jako o život. Cítila z batůžku
bušící lidské srdce a nahánělo jí to hrůzu.
Co nejrychleji se chtěla toho nechutného pokladu
zbavit. Téměř probíhala branou městečka když jí tělem
opět zavibrovala ta zvláštní síla. Zakopla a zhroutila
se strážím do prachu k nohám. Jeden z nich ji rychle
zvedl na nohy jako pírko a jeho rudé oči rentgenovaly
Glooming vyděšený obličej. Než stačil cokoliv jiného
tak se mu omluvila a poděkovala za pomoc s ujištěním,
že zakopla díky své vlastní nešikovnosti. Dál pokračovala
pomaleji. Přemýšlela o tom všem co se v poslední hodince
přihodilo. A pak najednou to Glooming došlo!
Ještě v domě jí stařena dala posilující nápoj a ta vůně,
ta vůně jí připadala známá. Peacebloom? Kingsblood?
Jedna z těchto bylin určitě a obě mají halucinogenní účinky.
Jak se mohla nechat tak zaslepit? Stařena jí tím nápojem
zbavila všech jejích zábran a udělala z ní zrůdu.
S přívalem takového poznání se sesypala u zdi nejbližší
chatrče. Tak krutá, tak odporná, tak zvrhlá!
Schoulila se do klubíčka a třásla se vztekem i smutkem.
Stařena, ta stařena za to teď zaplatí. Nikdo jí nebude
využívat ke svým nechutným hrátkám.
Rozhořčeně se zvedla a směřovala rovnou k domu.
Vběhla do místnosti a když spatřila odpornou stařenu,
vrhla se s křikem na ni. Ta se ani nepohnula, jen ji pobaveně
svýma zelenýma očima sledovala. To Glooming rozlítilo
ještě víc. Ruku ji obalila ta zvláštní temná záře a ona ji
vší silou vmetla stařeně do tváře. Černý sliz se jí rozprskl
po obličeji a Glooming se vítězoslavně pousmála.
K jejímu překvapení stařena mávla rukou a odhodila jí
na stěnu až si prudkým nárazem vyrazila dech a padla
na kolena. Potom si jen lenivě otřela tvář, vstala z křesla
a došla k ní. Sebrala Glooming váček se srdcem, ušklíbla
se a vypadalo to, že jí působí radost pohled na zhroucenou
osůbku snažící se popadnout dech. Pak udělala krok zpět.
>> Někdy má milá <<
rozezněl se Glooming hlas přímo  v hlavě až jí začaly
bolestivě pulsovat spánky…
>> někdy je vhodnější použít sílu, než magii <<
Načež se usmála a tvrdě ji kopla do obličeje.


gloom

Napsat komentář