Probudila se v hrobce, ale uvnitř cítila příjemné teplo.
Jako by její kroky někdo vedl, když vycházela z tmavé, černé
a zatuchlé kobky.
Vyšla do večerního svitu měsíce a zhluboka se nadechla příjemně
chladného vzduchu. Očima zkoumala okolí. Před sebou spatřila
nevelkou vesnici. Začala se tím směrem opatrně ubírat. U brány čekali
strážní, ale absolutně na Glooming nereagovali. Uvolnila se, vešla
do vesnice a teprve nyní si uvědomila, že ti kolem nejsou úplně
v pořádku. Vypadali jako ona. Otrhaná kůže, vystupující maso a kosti.
Přesto se pohybovali svižným krokem, vesele spolu rozmlouvali
a smáli se. Jeden z procházejících mužů na ni dokonce přátelsky
pokynul. Začala bezcílně bloumat vesničkou a na blízkém hřbitově
utrhla překrásnou květinu. Strčila si ji do vlasů a rudý květ
se nádherně vyjímal na hladkých vlasech.
Glooming si všimla, že se jí prodloužily prsty do nebezpečně dlouhých
a ostrých drápů. Jazykem zjistila, že i zuby jsou jiné. V tom její pohled
upoutal blýskající se předmět v jednom z blízkých hrobů.
Rozhlédla se a pak nespatřena skočila do jámy. Z nahromaděné hlíny
vytáhla jakýsi medailonek, který strčila do kapsy. Vylezla a pomalu
pokračovala dál. Procházela mezi lidmi, poslouchala jejich povídání
a kochala se nabídkou zboží u prodejců v obchodech.
V tom ji na rameno dopadla těžká ruka. Zděšeně vykřikla a otočila se.
Před ní se tyčil muž, jehož vzezření nahánělo hrůzu. Obličej bílý
jako stěna, spodní čelist chyběla a přes obličej dlouhá táhlá jizva.
Jeho jediné oko Glooming zkoumalo a šířilo po jejím těle chlad.
Než se zmohla na jakýkoliv odpor či reakci, hodil si ji přes rameno
a dlouhými skoky řvoucí a vzpouzející se Glooming vnesl
do nedalekého stavení. Tam ji opatrně položil na zem. Spatřila
dalšího muže, ale tentokráte slušně ustrojeného a zajímavě
vonícího. Jeho tvář nesla stopy smrtelných neštovic. Přistoupil
k naprosto ochromené Glooming, pousmál se a sebral jí z vlasů
květ.
“Ne každý dokáže najít tuto bylinu, lady. Zdá se, že máš neobyčejný
a vzácný dar.” Tajemně se na Glooming podíval.
“Přines mi těchto bylinek více a já tě možná i něco naučím.”
Načež pokynul svému pohunkovi, který ji celou zmatenou vystrčil ven
na cestu. Otřesená situací, která ji potkala se vydala po cestě
z vesnice dál, dle ukazatele směrem k Undercity. Něco jí říkalo,
že to bude město, které ji mnohé objasní.
I za branou vesnice byly domy. Procházela kolem nich a uvědomovala
si jak jsou zchátralé. U brány vlastně stály silně ozbrojené stráže.
Zastavila své kroky a v ten okamžik se na ni ze stínu jedné z budov
vrhl kostlivec a tvrdě ji udeřil do obličeje.