Vzpomínky Glooming (15.část)

Rozhlédla se po vesničce a ostatní jakoby uhýbali jejímu pohledu.
Začali se stahovat do svých chatrčí, několik krys s pískotem
zmizelo na blízkém hřbitově a když procházela bránou
tak oba strážní měli ruce na rukojetích svých mečů
a jejich postoj byl ostražitý. Glooming nestála o žádný
rozruch, přeci jen si toto místo za ty týdny oblíbila a tak
vyrazila na cestu bez jakéhokoliv rozloučení. Ještě dlouho
cítila v zádech pohledy ostatních. Přidala do kroku
a sychravé počasí ji zvedlo náladu. Undercity bylo ještě
daleko, přesto si jí ve tváři rozlil překrásný úsměv.
Cesta ubíhala a Glooming stále cvičila své schopnosti
na monstrech, které potkávala cestou. Od hnusných
pavouků přes obrovské netopýry až po démonské psy.
Zjistila, že mrtvá těla může jíst jen po lidech nebo
nemrtvých. Z démonských psů nebo netopýrů dlouho
zvracela. Plně propadla své temné síle a zkoušela na čím
dál více nebezpečnějších obludách svá maxima. Někdy
byla nucená prchnout, ale když zvítězila tak si vychutnávala
ten pocit, že porazila něco silnějšího.
Prošla pár vesnic na cestě k Undercity, místy za malé protislužby
přespávala a snažila se získat co nejvíce informací
o bylinkářství a alchymii. Byla překvapena, že skoro v každé
vesničce narážela na někoho kdo se v tom také šťoural, více
či méně úspěšně. Procvičila si některé své  schopnosti
na maximum a občas se jí podařilo naučit se
ještě něco nového. V některých vesničkách našla i učitele
jejího oboru, ale ti na ni vždy nepříjemně zírali a učili jen
za úplatu. Zjistila, že není dobré jim říkat o své temné stránce
a cvičila se u nich jen svaté magii. Svaté… jak vtipný název
pro magii, kterou užívá nemrtvý. Dlouho se tomu smála.
Několikrát kolem Glooming projeli nemrtví jako ona
na nádherných koních, ale vždy když se ona pokusila
k nějakému ve vesnici přiblížit tak jen varovně zaržál
a podkoní ji vyháněl.
Začala přijímat přátelská utkání s pár poutníkama
a cvičila na nich své dovednosti. Nikdy nevytáhla své eso
z rukávu i když měla sto chutí dorazit když soupeř dal
znamení, že je poražen. Začala měnit svou taktiku stát
na místě a prostě to udržet, kterou dříve používala
proti monstrům. Ukázalo se, že pokud se nejedná
o tupého zvířecího protivníka, je mnohem těžší jej
udržet v dosahu kouzla. Také pokud jí zmizel
na chvilku z očí, její kouzla ztrácela svou účinnost.
Začala se tedy více hýbat a soustředila se na to,
aby některá kouzla dokázala vrhnout v pohybu.
Když se dostala k cíli, zůstala jen ohromeně zírat.
Z teplé mlhy jejíž slizká chuť se jí válela na jazyku,
vystoupily mohutné hradby. Obrovská pevnost jejíž
velikost snad nebrala konce, vyrážela dech svou
majestátností. S pokorou vyšla po dláždění směrem
do hradu a opatrně se rozhlížela kolem sebe.
Když vcházela dovnitř, přecházejíc most, pod kterým
musela téct čistá kyselina, zatajila dech…


gloom

Napsat komentář