Probrala se v křesle a skrz napuchlá víčka viděla stařenu
jak se na ní směje. Škubla sebou jak se na ni chtěla vrhnout,
ale uvědomila si, že to stejně nemá cenu.
“Co po mně chceš!” zařvala Glooming plná vzteku a bezmoci.
Praskl jí přitom nateklý spodní ret a po bradě začal téct
slabý pramínek krve.
“Jen tě chci učit, mé dítě. Je důležité, abys v sobě zapudila
vše lidské a konečně se stala tím čím doopravdy jsi.”
Stařena pokývala hlavou, nalila čaj a dodala:
“A udělej něco s tím svým obličejem, kdo se má na to dívat.”
Načež se pohodlně usadila a dál ji sledovala.
Glooming si mávla rukou před obličejem a žlutý teplý plamen
vykonal své. V tom si všimla své černé ruky. Vrhla na stařenu
pohled, který vyjadřoval vše co si o ní momentálně myslela.
Ta jí jen podala šálek čaje a zabodla do ní výhružně své oči.
“Opatrně holčičko, opatrně. To sis způsobila sama. Dokud
nedokážeš ovládat podstatu černé magie tak vždy uškodí
i tobě a nikdo jiný kromě tebe tě nedokáže vyléčit.”
Glooming se soustředila na svou paži a teplo vykonávalo
svou práci, ale tentokrát to nebylo příjemné. Bylo to bolestivé.
Zkřivila ústa a stiskla zuby, aby nemusela před stařenou
vykřiknout.
“Vidíš? Takhle to bude vždycky, ale mám pro tebe dobrou zprávu.
Vypij tento rituální čaj a já ti dám svou poslední lekci. Tou je
ovládnutí černé magie.” prohodila jakoby mimochodem stařena
a mrkla.
Její slova Glooming zaujala, ale stejně než se napila, přičichla k čaji.
“Kdybych tě chtěla zabít, udělala bych to už dávno, má milá.”
řekla stařena, předklonila se a z jejích bezzubých úst vyšel
temný obláček.
“Pij až do dna, protože tam je ukrytá pravda o každém z nás.”
Glooming si naklonila šálek ke rtům a vnímala jak silnou vůni
tak i výraznou chuť. Celé tělo ji zalilo překrásné teplo. Ani si
nevšimla, že malý obláček mezitím prozářil i její oblečení
a v místech kde ji kdysi bušilo srdce se rozprostřel a vsákl se
do kůže. Zanechal po sobě jemně růžovou kůži, která se ovšem
hned zbarvila na posmrtnou bleď. Hlava se jí točila a když
ucítila ledové dlaně stařeny na své tváři, ucukla. Nebo alespoň
chtěla. Nebyla však schopna jakéhokoliv pohybu.
Stařena upřela svůj smaragdový zrak do jejích očí, které se
naplnily jasně zeleným světlem a zvedla jí pomocí neznámé
síly do vzduchu. Zelené světlo obalilo Glooming celé tělo
a ona sama viděla jak jí na rukou pulsuje.
Nevěděla jak dlouho to trvalo, ale když se probrala sedíc v křesle,
byla opět noc. Rychle se postavila a rozhlédla po místnosti.
Stařena ležela na zemi za svým křeslem a na krku měla
vypálený černý obtisk ruky. Glooming přiložila na otisk
svou dlaň a pousmála se.
Když později vyšla z chatky, byla někdo jiný. Někdo nový.
Někdo silnější. Někdo, kdo právě všechno pochopil.
