Vzpomínky Glooming (17.část)

Přilétla trochu blíž až se Glooming téměř dotýkala.
Z jejího těla sálala prapodivná síla, která pulsovala okolo
a prostoupila i Glooming tělem.
<Věděla jsem, že jsi tady, cítila jsem Tvoji přítomnost už mnoho mil
od Undercity. Konečně Tě tedy potkávám, Glooming.>
Slova jí zazněla v hlavě, v srdci, ba přímo v duši. Zná její jméno!
Došlo jí až po chvilce, když stála celá zkoprnělá před Sylvanas.
Usmála se na Glooming tak mile, že ucítila teplo v celém svém těle.
Pak pomalu pozvedla ruku k její hlavě a Glooming zavřela oči.
Přiložila ji svou ledovou a přitom hřející dlaň na čelo.

Glooming vyskočila z křesla a běžela ke svému otci,
který se houpal v síti na zahradě. Byl nádherný den, slunce svítilo
na jasné obloze, ptáčci zpívali, květiny voněly. Doběhla k němu
a celá šťastná skočila do jeho náruče až se oba zakymáceli a spadli
smíchy na zem. Chvilku spolu dováděli. Nakonec ji otec zdvihl
a odnesl zpět do krásného dřevěného domku. Maminka stála u plotny
a z hrnce se kouřilo. Sladká vůně zalévala celou kuchyňku.
Otec ji posadil do židle a pohladil maminku po velikém bříšku.

Náhle seděla Glooming na louce a o paži se jí opíral mladý koloušek.
Byl vyčerpaný a zakrvácený. Zadní nožku měl zlomenou
a kost mu trčela z ošklivé rány. Držela jej na své hrudi a snažila se
ho uklidnit broukáním ukolébavky, kterou jí a sestře zpívala maminka
na dobrou noc. Koloušek byl horký. Kdyby mu tak mohla pomoci…
Přála si v duchu a hladila kolouška po boku. A v tom se to stalo,
žlutý plamen obalil její dlaň a ona nevěřícně sledovala jak ji přikládá
na otevřenou ránu, která se okamžitě začala hojit.

Políbil ji a jeho polibek byl tak sladký. Zastrčila si své lokny za uši
a políbila jej na čelo. Hladil ji po tváři a Glooming cítila jak se v jeho
očích topí. Položila se mu do náruče a přitáhla si jeho ústa ke svým.
Po těle cítila šimravé vzrušení. Jeho ruce brouzdali po jejím těle.
Když se dlaní dotkl její nahé kůže, jemně sebou cukla a usmála se.
Jeho opětovný úsměv jí dodával sílu.

glooming kiss

Byl krásný den. Už od rána se cítila báječně, tak jak ještě nikdy
v životě. Netrpělivě se prohlížela v zrcadle a její sněhobílé šaty
se krásně třpytily ve slunečním světle procházejícím do místnosti
oknem. Dnes, dnes byl ten šťastný den, o kterém již dlouho snila.
Konečně Darkblood požádal jejího otce o její ruku.
Bylo to jak ve snu, když k ní přiběhla maminka v slzách
a líčila jí co se právě stalo.

Darkblood!!!

Napsat komentář