Máj – lásky a raidu čas

Byl pozdní večer – prostě máj.
Večerní máj – byl raidu čas.
Tankův zval ku bitvě hlas,
kde z zombie kostí zaváněl pach.
Na bitvu zval i tichý trash,
letící Gargoyle lhal pomsty žel,
svou pomstu šaman Marrowgarovi pěl,
zatuchlým pachem zazněl smrdutý vzdech.

Professor Putricide v koutech stinných,
zvučel temně tajný bol,
strop jej obíhal kol a kol.
A bossové všech raidů jiných
volali a lákali svými temnými hlásky,
planoucí tam, v šeru lootu lásky.

 

maj

Vzpomínky Glooming (7.část)

Otřesená se posadila k domu a opřela o jeho teď již příjemně
chladivou zeď. Stále tak trochu nevěřícně sledovala své ruce,
které hořely. Fascinovala ji zář plamene i teplo, které vydával
bylo tak příjemné, že na moment zapomněla na všechna svá
zranění. Vzápětí se jí bolestně připomněla, hlavně rána
na krku. Aniž by přemýšlela, položila si dlaň stále obalenou
hřejivou září k ráně a ucítila jak plamen proniká přímo ranou
do těla, do krve. Nekonečná úleva zahltila celé unavené tělo.
Až za okamžik si uvědomila, že rána na krku a nejen ona,
se zacelila.
Zář z rukou zmizela. Překvapeně sebou cukla a soustředila se
na opětovné vyvolání. Chvíli to trvalo, ale nakonec se povedlo.
Její radost, ale rychle opadla, protože stejně rychle jak se plamen
objevil, tak také zmizel. Nesnažila se jej znovu vyvolat,
jelikož vnitřní hlas jí říkal, že by to dopadlo stejně.
Pochopila, že je schopna tento plamen vyvolat, ale pouze
na omezenou dobu. Přesto to bylo velmi uspokojující.
Ještě chvilku jen tak seděla a přemýšlela o tom, co se všechno
za posledních pár minut událo … když její pohled upoutal záblesk
v hromádce, která zbyla po kostlivci.
Rozhrábla jeho ostatky špičkou boty a spatřila matný prstýnek,
který nejspíš nosil. Sehla se pro něj a schovala do kapsy.
Rozhlédla se kolem sebe a květina, kterou si již jednou dala
do vlasů, kvetla pár kroků od ní. S nepatrným úsměvem se
vydala sbírat tajemné bylinky. Nyní však mnohem pečlivěji
prohlížela tmavší kouty, připravena reagovat na útok.
Opatrnost byla na místě, jelikož při sedmé nebo osmé nalezené
bylince se na Glooming vrhl další kostlivec. Přestože ji pohled
na tlející tělo a trčící šíp z lebky na vteřinu zaskočil, byla připravena.

ohen
Plameny poslala jeho tělo k zemi a osvobodila tak uvězněnou
duši. V jeho ostatcích nic nenašla, ale když rukama prohrabávala
kosti, cítila se tak zvláštně, že jí až naskočila husí kůže.
Natrhala ještě pár bylinek a s plnýma rukama se co nejrychleji
vracela do Deathknell. Když prošla kolem stráží opadla z ní
nejistota a strach, který si předtím nechtěla přiznat.
S hlavou plnou otázek se téměř rozeběhla hlavní ulicí.

Vzpomínky Glooming (6.část)

Jeho prudká rána Glooming odhodila dozadu, kde tvrdě dopadla
na zem. Před očima se jí na chvilku zatmělo a v hlavě
se rozezněly zvony. Otřesená se zvedla na jedno koleno
a na poslední chvíli odrazila kostlivcův pokus ukopnout jí hlavu.
Ten na moment ztratil rovnováhu, čehož využila k tomu,
aby se zvedla na nohy. Nedal jí ani o zlomek vteřiny více času
k rozkoukání a znova se ni vrhl. Zasypal její tělo přívalem nových
ran, které odrážela jak to jen reflexy dovolovaly. Každá jeho rána
ji pomalu ubíjela. Každá sebou přinášela další bolest. Cítila,
že dříve nebo později podlehne.
Zpanikařila a kostlivci se podařilo ji narazit ke zdi jednoho domu
a zakousnout se do krku. Zařvala bolestí, když vyrval krvavý kus.
S vypětím sil jej od sebe odstrčila, ale místo pokusu o útěk
přešla do útoku. Netušila kde se to v ní vzalo, možná ten pocit,
že už stejně nemá co ztratit. Pustila se do něho vší silou, ale
rány postrádaly jeho razanci a rychlost. Pěsti ani drápy,
ho nedokázaly poranit natož zastavit. Její útok slábnul
a kostlivci se podařilo kopnout ji kolenem do břicha.
Předklonila se bolestí a v tom okamžiku dostala druhou ránu
kolenem do obličeje. Slyšela jak zapraskaly kosti a věděla
mnohem dříve než její obličej zaplavila krev, že jí zlomil nos.
Náraz na zem Glooming vyrazil dech. Kostlivec si byl jist svou
absolutní převahou. Pomalu se blížil a v jeho očních důlcích,
zejících do teď prázdnotou se rozžehly tyrkysové plamínky.
Glooming zaplavila beznaděj. Už jen bezmyšlenkovitě
couvala a marně si snažila otírat ústa, do kterých ji stékala
krev. Její záda se dotkla chladné zdi když ji kostlivec bez
viditelné námahy chytl za ramena a zvedl do stoje.
Přitiskl ji ke zdi a jeho zuby o sebe děsivě zacvakaly.
Plamínky v prázdných očních jamkách nabraly na intenzitě
až Glooming nevydržela jejich spalující pohled. Sklonila
hlavu a v tom ji bolestivá rána na krku připomněla, že ještě
žije. Všechna její beznaděj se začala přeměňovat na zlost.
kruhy
Před očima viděla tajemné kruhy, oheň, armádu procházející
portálem, bolest … nechápala přesně co se děje, ale její
ruce obalil jasný žlutý plamen. Z žhnoucího pohledu
kostlivce se nedalo číst, přesto měla pocit, že zahlédla
překvapení. Nečekala a sílu, kterou prolévala ve svých rukou
pustila do jeho těla. Plamen projel jeho hrudí a odrazil
o krok zpět. Nechtěla mu dát další šanci a poslala za ním
novou dávku, která ho doslova rozpůlila a okolní vzduch
dostal nádech smrti.


59b297f078345d8a48d4351b0e439e25

Vzpomínky Glooming (5.část)

Probudila se v hrobce, ale uvnitř cítila příjemné teplo.
Jako by její kroky někdo vedl, když vycházela z tmavé, černé
a zatuchlé kobky.

WoWScrnShot_042215_180936
Vyšla do večerního svitu měsíce a zhluboka se nadechla příjemně
chladného vzduchu. Očima zkoumala okolí. Před sebou spatřila
nevelkou vesnici. Začala se tím směrem opatrně ubírat. U brány čekali
strážní, ale absolutně na Glooming nereagovali. Uvolnila se, vešla
do vesnice a teprve nyní si uvědomila, že ti kolem nejsou úplně
v pořádku. Vypadali jako ona. Otrhaná kůže, vystupující maso a kosti.
Přesto se pohybovali svižným krokem, vesele spolu rozmlouvali
a smáli se. Jeden z procházejících mužů na ni dokonce přátelsky
pokynul. Začala bezcílně bloumat vesničkou a na blízkém hřbitově
utrhla překrásnou květinu. Strčila si ji do vlasů a rudý květ
se nádherně vyjímal na hladkých vlasech.
Glooming si všimla, že se jí prodloužily prsty do nebezpečně dlouhých
a ostrých drápů. Jazykem zjistila, že i zuby jsou jiné. V tom její pohled
upoutal blýskající se předmět v jednom z blízkých hrobů.
Rozhlédla se a pak nespatřena skočila do jámy. Z nahromaděné hlíny
vytáhla jakýsi medailonek, který strčila do kapsy. Vylezla a pomalu
pokračovala dál. Procházela mezi lidmi, poslouchala jejich povídání
a kochala se nabídkou zboží u prodejců v obchodech.
V tom ji na rameno dopadla těžká ruka. Zděšeně vykřikla a otočila se.
Před ní se tyčil muž, jehož vzezření nahánělo hrůzu. Obličej bílý
jako stěna, spodní čelist chyběla a přes obličej dlouhá táhlá jizva.
Jeho jediné oko Glooming zkoumalo a šířilo po jejím těle chlad.
Než se zmohla na jakýkoliv odpor či reakci, hodil si ji přes rameno
a dlouhými skoky řvoucí a vzpouzející se Glooming vnesl
do nedalekého stavení. Tam ji opatrně položil na zem. Spatřila
dalšího muže, ale tentokráte slušně ustrojeného a zajímavě
vonícího. Jeho tvář nesla stopy smrtelných neštovic. Přistoupil
k naprosto ochromené Glooming, pousmál se a sebral jí z vlasů
květ.
“Ne každý dokáže najít tuto bylinu, lady. Zdá se, že máš neobyčejný
a vzácný dar.” Tajemně se na Glooming podíval.
“Přines mi těchto bylinek více a já tě možná i něco naučím.”
Načež pokynul svému pohunkovi, který ji celou zmatenou vystrčil ven
na cestu. Otřesená situací, která ji potkala se vydala po cestě
z vesnice dál, dle ukazatele směrem k Undercity. Něco jí říkalo,
že to bude město, které ji mnohé objasní.
I za branou vesnice byly domy. Procházela kolem nich a uvědomovala
si jak jsou zchátralé. U brány vlastně stály silně ozbrojené stráže.
Zastavila své kroky a v ten okamžik se na ni ze stínu jedné z budov
vrhl kostlivec a tvrdě ji udeřil do obličeje.

Vzpomínky Glooming (4.část)

Prudké bílé světlo zalilo její tvář. Otevřela ústa v údivu,
jelikož nevěřila tomu, co vidí. Byla v jakési hrobce
a před ní se vznášel krásný anděl.
To on bíle zářil a přestože jeho křídla se ani nepohnula,
vznášel se. Než se stačila vzpamatovat, přišel druhý šok.
Promluvil na ni. Nebyl to jen tak ledajaký hlas,
ale bylo to přímé pohlazení po duši.
Jeho příjemné zabarvení okamžitě uklidnilo a Glooming
začala pozorně poslouchat.
Vyprávěl o tom, co se s ní stalo, čím je a co může dělat.
Zjistila, že je vlastně nesmrtelná, jelikož při každém svém
úmrtí se vždy objeví na nejbližším hřbitově, kde se o ní
tento anděl “Strážce” postará. A to nejenom o ní,
ale o všechny s podobným osudem. Čas pro něj nic neznamená,
sám je svého času pánem, a proto mu nedělá problém
být všude a u všech.

spirit_healer
Nic není zadarmo a tak dostala poučení,
že po své smrti a znovu přivedení k životu se může často
cítit velmi unaveně. Navíc bude ráda, pokud na ní zůstane
výzbroj v jednom kuse, protože s mrtvými se nikdo moc
nepáře. Daní za tento návrat jsou vzpomínky,
které si dokáže uchovat jen velmi silný jedinec.
Poukázal také na možnost, dostat se zpět ke svému tělu
v podobě ducha. Pro své okolí bude neviditelná,
ona uvidí ostatní jen kousek od sebe.
Zároveň slyšela i varování, že být duchem může jen
ve chvíli kdy o návrat opravdu stojí a chce pokračovat tam
kde byl její život přerušen.
Je to však riskantní. Světem se potulují monstra,
která tyto duchy vidí a nikdy neváhají zaútočit.
Jako duch nemůže s ničím manipulovat, s nikým mluvit
a přátelé poznají její přítomnost maximálně
mrazením v zádech.
Rozmlouvali dlouho.
Při vstřebávání toho, že její minulý život ani přátelé
se už nikdy nevrátí, cítila v sobě prázdno.
Všechny ty roky, všechny ty vzpomínky…
Glooming byla sklíčená, vše na ni dopadlo. Obloha,
která byla v podobě obrovského černého víru ji náladu
nezvedala. Hlavou ji probleskla myšlenka,
zda ještě někdy uvidí slunce.
V tom se jí anděl dotkl.
Lekla se toho ledového dotyku. Celou ji zalila jeho
bílá záře a cítila, že se začíná vznášet. Tělem ji
proudila nová neznámá síla, která ji celou
obalovala. Svět okolo začal nabírat svou normální
barvu. Již nebylo celé okolí šedé a děsivě chladné.
Ještě než anděl úplně zmizel tak promluvil:
“Pošlu tě nyní do míst kde se budeš cítit mnohem
lépe a kde se o tebe postarají. Čeká tě nový život
plný dobrodružství, nebezpečí, ale i zábavy.
To místo se jmenuje Deathknell.”


Deathknell

Glooming a její vzpomínky (3.část)

Ruce jí sjížděly po tváři. S děsem poznávala své umučené tělo.
Vykřikla přidušeným hlasem do okolního ticha a z blízkého
rozložitého stromu s křikem odlétlo několik poplašených vran.
Prohlížela si své tělo. Tlející rány, ty hlubší hrozivě ukazovaly
bílé kosti v záři luny.

Přes všechny tyto rány se cítila velmi dobře, silná a navíc její
zrak byl ostrý a jasný. Postavila se opatrně a rozhlédla kolem
sebe. Mnoho náhrobků a na kovové bráně strašidelně vytvarovaný
nápis “Hřbitov Darkshire”.

Darkshirecementery3sever
Nevěřícně se otočila k díře v zemi, ze které vylezla.
Padla na kolena, zaklonila hlavu a ohnula se v zádech.
Roztáhla ruce od těla, dlaněmi k smrákajícímu se nebi.
Na tvář jí dopadly první dešťové kapky.
Začala řvát.

Prudce se posadila a uvědomila si, že si nepamatuje,
kdy vůbec usnula. Okolo byla tma, měsíc se zdál
na svém místě, ale bylo již po dešti. Byla celá promáčená
a vlasy zplihle a slizce oblizovaly krk a obličej.
Težkopádnými kroky se dostala k nedalekému stromu
a opřela se o něj. Několik vran nesouhlasně zakrákalo,
pár jich odlétlo. Cítila jejich bodající pohled, ale nebyla schopna
jim ho vrátit. Před sebou viděla obrysy domů, vesničky Darkshire.
Vydala se tím směrem, absolutně nevědíc co se stane až tam
dojde. Pomalu se blížila a cítila jak se do jejích nohou opět
vlévá síla. Kroky nabíraly jistotu, chůze se vyrovnávala
a Glooming se začala bezděčně usmívat.
Zahlédla stráže a v jejich tvářích se mísil strach s agresí.
Snažila se vzpomenout si … ale probral ji křik strážného,
který se na ni řítil s taseným mečem v jehož vyleštěném ostří
viděla svou vyděšenou tvář. Začala utíkat, tentokrát pryč
od Darkshire. První rána přišla bez varování a meč
se bolestivě zakousl do zad. Cítila jak páře zbytky oblečení,
jak prořezává kůži a krev zalévající záda.
Vykřikla, ale téměř okamžitě ji zasáhla další ještě bolestivější rána.
Srazila ji k zemi a strážný jen tak tak přeskočil, aby nezakopl
o převalující se tělo. Glooming se podařilo pokleknout dříve,
než se k ní oba strážní dostali. Ale ani oni nečekali.
Jednou prudkou ranou ji připravili o levou ruku,
kterou zvedla k obraně a druhou srazili k zemi. Poslední věc,
kterou uviděla, byla čepel meče, která se velmi rychle blížila
k hlavě. Pak jen dutý náraz, pocit neuvěřitelné bolesti a tma,
která zastřela mysl.

World_of_Warcraft_Undead_EYE_by_iluvjono4eva

Glooming a její vzpomínky (2.část)

Glooming se snažila uklidnit a po chvilce se jí to i podařilo,
přestože nebyla ve své kůži. Začala bušit do víka a k jejímu
velkému překvapení, ruce procházely dřevem jako máslem
a v dlaních drtila pevnou dřevěnou desku na třísky.

9004
První chybu si uvědomila v okamžiku, kdy jí na obličej začala
padat mokrá hlína. Plivala tu hnusnou hlínu ze svých úst a snažila se
vyhrabat co nejrychleji. Cpala zem postupně pod sebe a své tělo tlačila
nahoru, nahoru ke svobodě. Konečně po chvilce první záblesky
slabého světla. Vyhrabala se ven a spíš šokem, než vysílením
padla do trávy. Posadila se a rozhlédla  okolo sebe.
Cukla sebou leknutím. Hřbitov!

Glooming si vybavovala rozbitou bránu,
všude kolem plameny, chaos a mezitím vším
dva obrovské draky.
Korialsztraz a ještě větší Alexstrasza.
Tak přeci jen přilétli na pomoc. Nikdo předtím však netušil
co připravil Grand Apothecary Putress, jeden z Forsaken.
Pomsta za to co z nich je, měla zničit všechny.
Naštěstí draci nákazu svým ohněm spálili. Glooming musela
odnést ostatky Saurfanga mladšího k jeho otci až do Warsong Hold.
Ten jako správný ork a člen rodu Broxigara Rudého
věděl, že syn zemřel se ctí. Zrada Forsakenů ho však znepokojila.
Nechal připravit portál a vyslal Glooming
co nejrychleji do Orgrimmaru, aby vše vypověděla Thrallovi.

Glooming hned po příchodu do města viděla, že je něco špatně.
Spousta postav zmizela a objevili se uprchlíci z řad Forsakenů.
U Thralla bylo jen několik strážců a před ním klečela Sylvanas
Windrunner. Překvapená Glooming, chtěla vejít když v tom
se zjevil portál, kterým přišla Jaina Proudmoore.
Všichni tři velitelé se vzájemně informovali o tom co se stalo.
Glooming tedy nepřišla s ničím novým, naopak se dozvěděla,
že Varimathras se spolu s Putressem zmocnili Undercity a každého,
kdo s nimi nesympatizoval, vyhodili. Putress se při své pomstě
nezastaví před ničím a Varimathrasovým posledním úkolem
od Legie bylo právě zničit Arthase, což se mu dříve nepovedlo.

V Undercity se již bojovalo. Když se Glooming probíjela
do Royal Quarter, cítila jak jsou její kouzla zvláštně posílená.
Všimla si také, že pokud byla poraněna, Thrall ji okamžitě léčil.
Postupně se přes zátarasy z kamenů a stovky démonů dostali
až k samotnému Varimathrasovi.
Vzpomínky se začínají rozostřovat…
Glooming vidí jako v mlze vítězství, ale i krále Wrynna,
který na ně hned po svém příjezdu zaútočí.
Válka s aliancí nikdy neskončí…
FORSAKEN

Glooming a její vzpomínky (1.část)

První co si pamatovala, ze všudem kolem byla tma. Hustá,
neprostupná tma. Možná její samotná podstata.
Ležela na zádech a chtěla se pokusit postavit, ale obrovská bolest
projela celým tělem. Zjistila, ze leží v jakémsi stísněném prostoru.
Nasála okolní vzduch. Kromě zatuchliny cítila dřevo.
Rukama opatrně prošátrala okolí a pak jí to bylo najednou
vše jasné. Rakev!

WoWScrnShot_011015_203120

Před očima se jí přehrála vzpomínka Wrath Gate,
což je obrovská brána střežená Pohromou.
Ta dělí Dragonblight od území kde sídlí Arthas.
Přicházela do vesničky Agmar’s Hammer kde dostala od velitele
za úkol dojít za Saurfangem mladším, který velí Kor’kronům.
Ten ji poslal za rudou dračí královnou Alexstrazsou s prosbou
o pomoc, která Glooming pomoc přislíbila, ovšem za protislužbu.
Draci zjistili, že se Pohroma snaží oživit padlého giganta
Galakronda, jednoho z pomocníků Titánů, který má ovšem
větší moc než všichni Aspekti dohromady.
Alexstrazsa zapůjčila Glooming jednoho z draků.
Vyhubit ghůly kopající u giganta a porazit velícího warlocka,
byla pro Glooming spíše potěšující odměna než protislužba.
Po této zdárné službě se vrátila zpět k Saurfangovi.
Viděla v dálce alianční vojáky jak hrdinsky bojují proti Pohromě.
Když se však otevřela brána a vystoupili ohromní nemrtví Vrykulové,
Saurfang zavelel…

Wrathgate from Dark

Glooming a její vzpomínky

Ten kdo četl “Vzpomínky mágů” si zaručeně vybaví
hlavní představitelku celého příběhu.
Stejně jako jeho téměř šťastné zakončení.

Jenomže…

Glooming je opět sama, neví kde ani proč…

WoWScrnShot_010915_132401