Placka s logem 3server

Přesně tento odznak může získat každý z Vás až do vyčerpání zásob. Stačí se ozvat
na mail@3server.cz hned jak vám budou dobity Vaše kredity částkou 500.
Za každých 500 připsaných kreditů, se kterými samozřejmě naložíte podle vašich vlastních přání, Vám náleží jedna serverová placička.
V mailu prosím uveďte svoji platnou adresu i se všemi náležitostmi, jelikož česká pošta vrátila
adminovi již dva takto rozeslané originální dopisy s Vaší odměnou.
Nechcete přeci, aby mu rupla cévka a potom třeba tahal nohu, jen díky neúplným údajům
a liknavosti dnešních listonošů, kteří jsou zřejmě nuceni vykonávat svou práci napůl zdarma.
Dovedete si jistě představit jak by tato služba společnosti vypadala ve vašem podání, že? …(prostor pro Vaši fantazii)

můza

Na rozesílání odměn bude pečlivě dohlédnuto, splníte-li podmínky k jejich získání
a Váš kreditový příspěvek nenecháte zmizet v nenávratnu pošt.

Pro naše fanoušky, kteří rádi čtou, připojím malou “Mackovo” upravenou příhodu, aby pochopili, že i náš admin MIrra je jen člověk.

Během rozesílání placek s logem 3serveru se Mirrovi zrodila na zátylku malá kapička potu.
Nejdříve nebyla nic moc, nebyla o moc víc než vlhkost lehké perspirace,
ale jak se Mirra při psaní originálních dopisů potil, rostla,
až byla dost velká, aby se vydala na cestu.
“Na zkušenou! Do světa!” – říkala si kapička.
Její první krůčky nebyly nijak snadné, vedly přes hrbolatou cestu krčních obratlů,
ale statečně je zdolala a dostala se až mezi lopatky.
“Ahoj.” řekla Kapička lopatkám “Já jsem kapička potu.”
“My víme,” – odpověděly lopatky “nejsi první kapka potu, která tudy prošla, ale dávej si pozor, velký pozor, jinak špatně skončíš!”
“Hm.” – přikývla kapička, protože chtěla být zdvořilá, ale vlastně vůbec netušila, co mají na mysli. Co jí na cestě hrozí?
Co by se jí mohlo stát? Naopak se cítila silnější.
Mirra se stále potil a ona rostla. Zjistila, že se dokáže pohybovat rychleji.
A tak jela dál, přes páteř a cestou zdravila žebra.
“Dobrý den, žebro.” – pozdravila napravo. “Dobrý den, žebro.” – pozdravila nalevo.
“Dobrý den.” – odpověděly žebra jednohlasně a unisono pokračovaly:
“Dávej si pozor, kapko potu, velký pozor nebo špatně skončíš!”
Kapka potu zavolala: “Ale jak? Co se mi má stát? Co mi hrozí?!”
Jenže žebra byly pryč, protože zase narostla a zničehonic byla u ledvin.
“Dobrý den, ledviny.” – vyhrkla.
“Dobrý den, kapko potu. Ty jsi ale velká.” – řekly ledviny a hned pokračovaly:
“Dávej si dobrý pozor, kapko, velký pozor nebo špatně skončíš!”
“ALE JAK?!!” – stačila zařvat kapka, ledviny něco odpověděly, jenže to nezaslechla a už jí to unášelo dál.
Stanula na pánvi.
“Nazdar pánvi, nevíš, co se mi to…” – vychrlila ze sebe rychle.
Pánevní kosti ospale zamrkaly a pravá povídá: “A hele, je tu další.”
A levá: “No jo, taky netuší, co jí čeká.”
Kapce potu vyrazily na čele kapičky potu. “Co mi hrozí?!!” – zaječela.
“Však uvidíš.” – odtušily pánve.
“Ale… Ale to mi přece…” Víc říct nestačila. Najednou se pohnula kupředu a všude se setmělo.
Nastala úplná tma, milí naši příznivci, tma tmoucí, černočerná, neprůhledná, vůbec nic vidět nebylo.
Rychle se ohlédla a viděla za sebou jen dva stoupající kopce.
Pak najednou: “SVIST!”
A byla v prdeli.

A proto si dávejte dobrý pozor, velký pozor…
Nebo špatně skončíte. Matrix je všude…

Matrix

 

Napsat komentář