Doběhl jsem Bratislavský maraton. Fajn, než začnete tleskat, protože jsem málem zdechnul, další 2 dny potom jsem se nepohnul a bolelo mě celé tělo, tak Vám chci říct, že mi až po doběhnutí maratonu došly důležitý myšlenky, se kterými se s Vámi chci podělit.

V podstatě běh maratonu se dá srovnat s levelováním ve WoWku. Levelení a shánění gearu je v podstatě taky maraton. Jde to jednoduše, jde to těžce. Někdo je natrénovanej, někdo netrénoval, někdo běží poprvé, někdo už běžel stokrát předtím.

Někdo je tank, běží jako první. Někdo je healer, někdo je DMG.  Jedno má maraton a WoWko společné. Když se připojíte do hry, kde nikoho neznáte, všichni běží okolo Vás a ani si Vás nevšimnou, tak se cítíte tak trošku osamělí, před váma strašně dlouhá cesta, na kterou víte, že jste sami. Občas Vás předběhne skupina, kde běží spolu kamarádi v tandemu a tak nějak pozorujete, že jim to tak nějak jde líp. Občas se někdo povzbuzuje, pak předběhnete skupinu, kde na sebe navzájem čekají, protože se někomu rozvázala tkanička od bot. Pak vidíte, že někdo upadl na hlavu, rozbil si hlavu, jsou u něj zase 3 lidi a pomáhají mu, z druhé strany běží zdravotníci (GM), aby mu pomohli, protože nemůže v maratonu pokračovat dál. To jsem jen přiběhl, poptal se, jestli mohu nějak pomoct a když jsem viděl, že to ti lidi zvládaj, tak jsem jim popřál hodně štěstí a běžel dál.

A pak tu jsou přístupy k maratonu. Někdo už na začátku ví, že to prostě jen odejde a že přece nebude běžet. Někdo je natrénovanej a chce to zaběhnout ze všech nejlíp. Někdo se chlubí novým běžeckým vybavením a novejma zelenejma botama, který mají XY funkcí a dává to + 15 do staminy. Ten kdo to přišel jen odchodit si nemá moc co říct s běžcem, co přišel přece zaběhnout nejlepší čas. Možná tak pochválit ten olympijskej dres, co má na sobě. Pokud by na maratonu bylo moc chodců, maraton by získal špatnou pověst “to je ten maraton, co to lidi jdou odchodit”, nebo naopak “To je ten maraton, kde běžej jen samí profíci.” Jenže tady to bylo dobře namíchaný, že běželi všichni. A víte proč? Protože každej, kdo tam šel běhat, běžel s NĚKÝM. To jen já byl vůl a snažil se doběhnout svou skupinu, kterou jsem předběhl a myslel jsem si, že oni předběhli mě.

Ta nejdůležitější myšlenka ale je, že pokud běžíte sami, tak Vás to prostě nebaví. Nemáte si s kým pokecat, dokonce nemáte sluchátka na hlavě, abyste něco či někoho poslouchali. A máte 2 možnosti.

Buď poběžíte sami, což je docela tragédie, nebo někoho doběhnete a pokusíte se navázat konverzaci. Buďto jsou to blbečci, kteří na Vás kašlou a vy další konverzaci s kýmkoliv jiným vzdáte a běžíte si na tragéda sami. Nebo zkoušíte tak dlouho někoho oslovit, až to prostě vyjde.

Na maratonu běží tisíce lidí. Vy však jen vidíte 20 před váma a nějakých 10 za váma. Pak dlouho dlouho nikdo neběží, protože jsou příliš daleko. Když oslovíte všechny a nenavážete kontakt, tak buď blbě kontaktujete, nebo jste se dostali fakt do nějaký pochybný skupiny. A vzhledem k tomu, že to bylo v Bratislavě bych se nedivil, jestli to nebyli maďaři. 😀 Ale i ten maďar nějak zareaguje, když Vás pošle do háje.

Pak třeba vidíte, jak vás předběhne fakt 10 krásnejch běžkyň s tričkama od IBM, pak Vás předběhnou nějací pochybní vysmátí týpci v baletních sukýnkách, to Vám fakt nedá a raději je zase předběhnete. Co běžec na maratonu, to originál.

A pak jsou tu lidi, kteří nic neřeší. Jsou tam přece jen proto, aby si zaběhli maraton, občas uvidí něco zajímavýho, soustředí se na svoje věci, “vydržím to do konce?”,  “Kolik mi zbývá pití?” a ostatní prostě neřešej, co by se bavili s cizíma lidma, že?

Poznali jste se jako hráči v těch běžcích na maratonu? Kteří z nich byste chtěli být? Kteří z nich jste?

A mě teprve až po zaběhnutí maratonu upřímně došlo, že WoWko je fakt silně kolektivní hra, je to jako kolektivní sport. Prostě levelíte spolu. Výhoda je, že když kamoš odlogne, tak můžete založit další postavu a levelit zase tu. Poznávejte nový lidi, pomáhejte jim bez ohledu na to jestli toho člověka uvidíte nebo neuvidíte, protože tím sami utváříte dobrou reklamu místu, které tak máte rádi, na kterém hrajete. Pokud se s ostatníma hráčema nebudete bavit, tak si ti hráči třeba řeknou “tady hrajou nějací pochybní lidi, kteří mi ani na pozdrav neodpoví”. Znamená to, že je to špatnej server? Ne. Ale to byli ale divní běžci, co mě ignorovali, co? Kdybych celej maraton soudil podle lidí, co tam běželi souběžně se mnou, asi by to byl šílenej maraton. Jenže takhle lidi občas posuzují jiné lidi, nebo dokonce servery.

Buďte jako hráči dobrou vizitkou 3serveru, protože pokud nejste dobrou vizitkou, znamená to, že jste dost možná špatnou vizitkou. Není nic mezi dobrou nebo špatnou vizitkou. Prostě je buď špatná, nebo dobrá. Není žádná střední, nebo trochu dobrá, nebo trochu špatná.

Další zabiják maratonu a levelení je monotónnost. Když je to furt a furt stejný. Proto i organizátoři maratonu dělají vše možné proto, abyste chvíli běželi kolem Dunaje, pak běželi kolem nějakého vlakového nádraží, pak běžíte po mostě, z mostu, pod mostem, kolem hlavní silnice, pak zase zabíháte někam do nějakých uliček, kolem kuželů atd..atd..

Proto nedělejte pořád jen ty stejné věci, snažte se i svou vlastní hru něčím zpříjemnit. Každej den se snažte dělat něco jiného, ať vám to nezevšední. Hrajte za víc postav v různých koutech WoWka, aby se to neomrzelo v jedné lokaci. K čemu mi bylo, když maraton běželo něco přes 1000 nebo 2000 lidí, když jsem tam měl jen já svou skupinku, které jsem navíc utekl? Proto všechny zážitky, které na serveru máte, mějte s NĚKÝM.

Kdykoliv jdete hrát na 3server, vemte někoho s sebou, hrajte před kamošema, s kamošema, nedělejte stejnou chybu, jako jsem dělal já, protože ten maraton by tak byl 10x lepším, než ve skutečnosti byl.